Emoce po porodu

Na obálkách časopisů a ve filmech vidíme usměvavé maminky milující svoje miminka, se kterými si zvládají pohrát, opečovat je, při tom se postarají o domácnost a ještě vypadají přitažlivě pro svého muže. To je ideál ženy po porodu, který je prezentován naší společností. Jaká je ovšem realita?


Nejčastější psychické stavy po porodu

Dříve bylo období po porodu vnímané jako posvátné, matka společně s dítětem dodržovala poporodní rituály a ostatní členové komunity jim zajišťovali dostatek jídla, klid a bezpečí, než se mohla tato nová dvojice přirozeně zařadit do společnosti.

Moderní společnost se začala soustředit pouze na období těhotenství a porodu a období po něm jako by neexistovalo. Žena s dítětem zůstala sama napospas svému osudu a díky tomu byl zaveden termín poporodní deprese aj., jejíž lehčí formou trpí až 80% žen po porodu.

Baby blues

Baby blues je lehká forma psychické nevyrovnanosti a u většiny žen (až 80%) nastává třetí nebo čtvrtý den po porodu. Jedná se o velké výkyvy a změny nálad, přecitlivělost, zranitelnost a zdánlivě bezdůvodnou plačtivost. Tento stav není nikterak pro ženu ani pro dítě nebezpečný, ale je to nepříjemná zkušenost, která by měla sama odeznít. Do konce šestinedělí u většiny žen dochází k emocionálnímu vyrovnání a není potřeba žádné léčby.

Poporodní deprese

Poporodní deprese je psychické onemocnění vyskytující se až u 20% žen po šestinedělí, trvající řádově několik měsíců. Tyto ženy jsou vystaveny negativním emocím, velmi záleží na jejich očekávání před porodem, prožitkem při porodu a také na podpoře po porodu. Ženy s poporodní depresí trpí pocity neschopnosti, studu, pochybnostmi o sobě samé, zlostí, nadměrnou zátěží a nespavostí. Tuto formu psychického onemocnění lze zvládnout s velkou podporou rodiny a blízkého okolí bez nutnosti medicínských zásahů a je vhodné podpořit ji některou formou terapie.

Laktační psychóza

Jedná se o závažné psychické onemocnění, které se může rozvinout u 2-3% žen po porodu. Tento stav je nebezpečný pro ženu i dítě a je nutný lékařské dohled a nasazení léků. Projevuje se vyčerpaností, halucinacemi, návaly vzteku, ztrátou kontaktu s realitou, myšlenkami na sebevraždu a vraždu dítěte, paranoiou apod.


Příčiny posttraumacické porodní poruchy

Pokud ztrácíme nad prožívanou situací kontrolu, jsme ve velkém stresu, který může končit až traumatem. A nejedná se pouze o ženy, které se těšily na normální porod. Velmi často ztrácejí kontrolu i takové, které předem plánovaly rodit medicínsky. Nejvyšší míra stresu po porodu vyplývá ovšem ze separace od narozeného dítěte a ze ztráty kontroly nad dítětem. K čemuž nejčastěji dochází právě po komplikovaných porodech. Děti rodíme proto, že se na ně těšíme a chceme se o ně starat. Pokud s nimi po porodu jako matky nejsme, cítíme zklamání, a to na hluboce biologické a psychologické úrovni.

Nejčastější příčiny porodního traumatu:

  1. Personál ženu nedostatečně informuje o tom, co s ní provádí. Ona má pocit, že je jen kusem masa. Vnímá se jako bezejmenné číslo, které je potřeba odbavit. Chybí jí empatie a lidské, citlivé zacházení.
  2. Vyhrožování a vyvolávání strachu personálem. Porodnický personál používá často výhrůžky obsahující spojení slov smrt a dítě. Žena se cítí být zahnaná do kouta, bez možnosti adekvátně jednat a vnímá, že nemá vládu na svým porodem. S tím se občas pojí i ponižování ze strany lékařů a sester. Výsměch, nevhodné poznámky a nerespektující chování umí napáchat mnoho škody.
  3. Neúcta k posvátnému procesu porodu, tzn. nesouladné nastavení zásadních životních postojů. Když má žena důvěru ve své tělo i dítě a v porodnici se dostane do prostředí, kde se spoléhá takřka výhradně na přístroje, její intuici to otupuje. Současně s tím se jí zavírá schopnost vhodně reagovat na potřeby dítěte a ona má pocit, že ztrácí kontakt sama se sebou.Přichází o napojení na svoji moudrost a dokonce i na miminko, které pod tlakem grafů, reverzů a často strachem naplněného prostředí přestává vnímat.Trauma pak má z vědomí toho, že ví, že měla na to, aby porodila svými silami a v klidu, ale nebylo jí to umožněno, protože byla ze svého soustředění vytrhávaná.


Příznaky posttraumatické poruchy

K příznakům posttraumatické poruchy (PTSD) patří podle mezinárodní klasifikace nemocí např. následující: Prožití situace naplněné strachem o svůj holý život či o holý život blízké milované osoby, čili dítěte.

Tuto situaci prožívají ženy už jen při neprofesionálních komentářích personálu typu "Maminko, tlačte, přeci nechcete ublížit svému dítěti!". Dále jde o opakované stereotypní prožívání situace ohrožení života. Ženy popisují negativní prožitky směrem k procesům porodu, ke zdravotníkům i k porodnici. Jde i o sny, strach z ostrých předmětů, flashbacky. Mezi příznaky dále patří i vyhýbání se místu, kde že na danou událost prožila, a také situacím s ní spojeným. U těchto žen vnímáme celkovou přecitlivost a dráždivost vůči tématům spojeným s prožitou událostí. Pozorujeme, jak znervózní či jsou neklidné nebo se naopak nepřiměřeně smějí při vlastních vzpomínkách nebo při vyprávění jiných žen o porodu.

Nejčastější pocity, které se u traumatizovaných žen opakují:

  • pocit ukradeného porodu,
  • prožitek znásilnění,
  • bezmoc,
  • vztek na systém a následně na sebe, že to nedokázala odvrátit,
  • pocit viny, který mají ke svému dítěti.


Důsledky posttraumatické poruchy

Pokud je žena u porodu nebo po porodu traumatizována, dochází k narušení jejích rodičovských kompetencí i její sebeúcty. Tím trpí její připravenost bezpodmínečně pečovat o dítě, z čehož následně plynou pocity viny. Tyto mechanismy jsou obvyklé a slouží vlastně k tomu, aby se daná žena se stresující realitou vyrovnala.

Porod totiž představuje ve zdravém vývoji ženy a dítěte důležitý vývojový mezník, určující jejich další vývoj i schopnost adaptace na stres. Proto je tak důležitá podpora žen u porodu, ohled k jejich prožívání a především také podpora raného a nepřerušovaného prvního kontaktu matky s dítětem - bondingu.

V novějších vědeckých výzkumech již odborníci potvrdili, že se rysy porodu promítají do celého průběhu života. Kdo měl například těžký a zdlouhavý porod, těžko začíná nové projekty a má pocit, že se "nemůže hnout z místa, nebo se obtížně prosazuje" Odklon od přirozeného porodního procesu, matčino odmítání plodu, předchozí potraty apod. v nás mohou po zbytek života zanechat pocit, že nikam nepatříme, pocit odloučení od světa/boha, opuštění, pocity viny a strachu, pocity, že nejsme dost dobří a nebo se cítíme odmítaní a neschopni dosáhnou svého životního cíle.


Porodní trauma ovlivňuje vztahu s dítětem


Kojení

I kojení může být negativně ovlivněno traumatickými zkušenostmi z porodu. Může být ale také nesmírně léčivé a s jemnou pomocí může fungovat i po tom nejtěžším porodu. Významná může být pomoc laktační poradkyně, aby se matka mohla vyléčit a mít pozitivní zážitky z kojení bezprostředně po traumatickém porodu.

Narušení spánku dítěte

S porodním traumatem může být mnohdy spojen i špatný spánek miminka či noční záchvaty pláče. Pláčem se s námi snaží novorozeně komunikovat. Pokud máte doma od narození špatného spáče či uplakané miminko, jedním z důvodů by mohl být i náročný porod. Trauma z porodu se léčí hlavně citlivým přístupem a dotekem, zejména kontaktem kůže na kůži.


Jak pracovat s porodním traumatem

Velmi důležitá je podpora partnera i blízkého okolí. Maminka by se neměla se svými pocity trápit sama. Důležité je o nich mluvit. Nebo pokud není taková možnost, často pomáhá alespoň si všechny pocity napsat na papír. Už jenom uvědomění si svých pocitů může mnohé mamince ulevit.

Léčba porodního traumatu dle T. Kramerové:

  • Častý kontakt s děťátkem tzv. "skin to skin", tedy položení nahého novorozeněte na maminčino tělo, případně je oba ještě přikrýt lehčí dekou v případě chladu v místnosti. Děťátko bude cítit teplo maminky, její vůni, mlíčko. Tento způsob pomáhá i tvorbě mateřského mléka. A je přímo léčivý pro všechny miminka a také maminky.
  • Přikládání děťátka k hrudi, aby slyšelo tlukot srdce (může aplikovat i tatínek).
  • Nošení děťátka - nejlépe v šátku, kde je děťátko k tělu maminky nejtěsněji a nejblíže.
  • Často s miminkem mluvte klidným hlasem, budete tak léčit jeho vnitřní napětí.
  • Někdy zabere i příjemná tlumená hudba, kterou i vy rádi posloucháte.
  • Mnohé maminky si pochvalují také společné koupání či sprchování s miminkem.


Dost často se stává, že téma porodního traumatu je bagatelizováno a to nejen odborníky, ale především samotnou rodinou a přáteli. To může způsobit velký psychický propad ženy, která potřebuje pomoc na odborné úrovni, jelikož v této situaci si není schopna pomoci sama. Dokonce i mnoho psycholožek trpí po porodu posttraumatickou poruchou a nejsou léčeny. Někdy se stává, že odbornice svá traumata popírají právě i skrze bagatelizující informace pro klientky. Je důležité najít takového profesionála, který se problematice poporodní posttraumatické poruchy věnuje, sám případně prošel léčivým procesem traumatu a nebagatelizuje jej. Z tohoto důvodu nemusí být řešení pouze návštěva klinického psychologa či klinického centra.

Léčba porodního traumatu

Pro mnoho žen je porod drsná srážka s něčím, na co nestačí jejich dosud vybudované mechanismy ke zvládání stresu. Mají pocit, že udělaly něco špatně, a to vede k pochybnostem o celém dalším životě, o mateřských kompetencích, ba i k pochybnostem o dalších těhotenstvích k poruchám v sexualitě i k tělesným potížím, které s porodem vůbec nespojují. Získat znovu jistotu a sebedůvěru je těžké, ale ne nereálné. Pomoci může vzájemná podpora mezi ženami a otevřenost k informacím.

Léčené trauma pod odborným dohledem dává možnost spoluprožívání a možnost otevření se druhým. Matce pomáhá léčba porodního traumatu plně rozvinout její mateřské kompetence, takže dítěti se tato matka pak stává plnohodnotnou podporou na jeho krkolomné cestě vlastním životním vývojem. Rodina, která projde léčbu poporodního traumatu, se mění v rodinu podporující, přijímající a posilující. Taková je darem jak pro děti, tak pro celou společnost.


Uvědomte si problém a začněte ho řešit

Z vlastní zkušenosti vím, že nejdůležitější ze všeho je uvědomit si a připustit si, že máte problém a chcete ho řešit. Následuje vyhledání zkušeného terapeuta a vědomá práce na sobě samé.

Předpokladem úspěchu je, že terapeut si je plně vědom problému a jsou mu známy dopady poporodního traumatu na psychiku ženy. K rehabilitaci porodních zážitků je nutná ventilace emocí a následně identifikace problémů i zpracování častého tzv. stockholmského syndromu. Ženy jsou zmítány v ambivalentních postojích, na jedné straně jsou zdravotníkům vděčné za záchranu svého života a života dítěte, na straně druhé popisují přímé agresivní a destruktivní faktory, kterým byly ony i jejich děti během porodu vystaveny.

Nutná je reálná nebo alespoň imaginární komunikace se zdravotníky, sebevymezení, orientace na znovuprožití porodních kompetencí. V imaginaci je možno prožít porod a následnou péči o ženu i dítě tak, že žena kontrolu neztrácí, ale naopak získává. Nesmírně důležitá je i zpětná podpora raného kontaktu matky s dítětem, a to zdravým, nemocným, živým i mrtvým. Takové prožitky během terapeutického procesu jsou skutečně léčivé. Jistě sem ale patří i rehabilitace fyzických porodních zranění, tedy např. vyrovnávání se s traumatem z nástřihu hráze, z klešťových porodů či porodů pomocí vakuumextraktoru, a třeba i ze zlomenin klíčních kostí u dětí.


Vhodné druhy terapií:

  • Vaginální mapování;
  • Placentární vědomí;
  • Bachova květová terapie;
  • EFT terapie;
  • Kineziologie;
  • Homeopatie;
  • Kraniosakrální terapie;
  • Poporodní rituál Zavírání kostí;
  • Vědomá práce s vlastním duchovním srdcem, meditace;
  • Metoda kvantového doteku Matrixu a další.

Doporučená literatura:

  • Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem, Laura Gutmann
  • Slzy po porodu, Elisabeth Geisel