Lotosový porod

Lotosový porod je přirozený porod, kde je vše beze strachu necháno na přírodě...

Lotos se obecně považuje za symbol vzniku života. A lotosový porod odráží postupné rozevírání lotosového květu. Přirozeně a postupně tak, jak to vede sama příroda, a ne jak si to my sami představujeme. Při lotosovém porodu jde o respektování průběhu porodu, především co se oddělování pupečníku týče, a o respektování dítěte samotného, kdy a jakým způsobem je připravené přijít na svět.

Podstata lotosového porodu

Lotosový porod je odvěký přirozený fyziologický postup, při kterém po porodu nedojde k odstřižení pupečníku a placenta zůstává s dítětem, dokud se sama neoddělí. Jen tak dojde k přenosu skutečně všech potřebných látek, informací a životních energií, které dítěti náleží. Zabrání se možnému poškození plic a mozku způsobenému nedostatkem kyslíku a především vzniku traumatu z předčasného oddělení placenty. Plod dozraje, je silný a zdravý.

Duchovní podstata

Každé dítě, přicházející na Zemi, přesně zná své poslání. Ví a cítí, že je pod ochranou a vedením Universa a napojuje se do situací, které potřebuje dál zpracovávat skrze lásku v sobě, ale také předávat již prožité a láskou uzdravené situace.

Stavu celistvosti a propojenosti dítěte s Univerzem, je částečně uskutečnitelné u celistvého porodu, kdy nedojde k odstřižení pupeční šnůry. Takový porod je možný uskutečnit v domácím prostředí, kdy dítě zůstane s celou placentou a pupeční šňůrou. Během několika dní se všechny informace z placenty přenesou do vědomí a podvědomí dítěte. S postupným přenosem lze pozorovat, jak placenta postupně slábne - umírá. V okamžiku smrti placenty dojde k odpojení dítěte a pupeční šňůry. Placenta je živý organismus, který si zaslouží úctu, lásku a vděčnost.

Dítě, které projde celistvým porodem, nemá potřebu sebehledání, utíkání, pocitu prázdna a odloučení - nemá potřebu hledat. Je celé jak uvnitř, tak i venku.

Placenta

Placenta, která se přirozeným tempem odlučuje z dělohy a žena ji porodí do několika hodin (uvádí se, že to může být až 16 hodin) po porodu děťátka není nijak infekční. Není zdrojem žádného nebezpečí ani pro matku ani pro dítě.

Placenta je orgánem dítěte. Vzniká ze spermie a vajíčka. Díky lotosovému porodu se dítěti dostane z jeho placenty více krve a s ní také kyslíku potřebného k okysličování především mozku dokud se plíce plně nerozbalí, erytrocytů, protilátek, minerálů a bílkovin, než v případě běžného odstřižení pupečníku.

Během celého těhotenství je placenta zodpovědná za zásobování a také za ochranu nenarozeného dítěte. Placenta přejímá během těhotenství funkce orgánů dítěte, dokud nejsou dostatečně vyvinuty. Produkuje pro těhotenství významné hormony, látky imunitního systému, chrání před mnoha škodlivinami a původci nemocí. Jelikož každé těhotenství probíhá jinak, je každá placenta činná jinak a tím pádem také zcela individuální. Placenta je nedílnou součástí dítěte. Je proto logické, že o jejím odstřižení by měli rozhodovat rodiče dítěte.

Zacházení s placentou po porodu

Podstata lotosového porodu tedy je, že jakmile je dítě na světě, necháme ho spojené pupečníkem s placentou do té doby, než ho placenta sama "pustí". To může trvat 3 až 9 dní. Po tu dobu je samozřejmě náročnější s dítětem jakkoliv manipulovat. Je tedy na Vás, jak si tuto dobu přizpůsobíte a dost možná budete potřebovat i pomoc s péčí o miminko.

Bezprostředně po porodu placenty je dobré ji umístit na chvíli do misky s vlažnou vodou, aby se podpořilo předání všech potřebných živin k miminku. Následně, než dojde k oddělení, může být placenta umístěna např. v textilních rouškách s přístupem vzduchu nebo v sítu umístěném v misce, aby mohla placenta postupně vysychat. Placentu je možné konzervovat např. solí, bylinkami nebo oleji, to se provádí z důvodu postupného zapáchání placenty při jejím sesychání. Ale pozor, sůl se může dostat postupně po pupečníku až k miminku a to mu může být nepříjemné. Nejlepší variantou se zdá být užití zeleného jílu, kterým se celá placenta obalí, čímž se nejen desinfikuje, ale zabrání se tak např. náletům much v parném létě.

Lucie Suchá - Groverová o lotosovém porodu

Lucie Suchá - Groverová je autorka knih Aby porod nebolel a Aby život nebol, je matka pěti dětí, z nichž první porodila v porodnici, leč nakloněné přirozeným porodům a další čtyři děti rodila doma pouze za asistence svého muže, její poslední porod byl lotosový.

"První dubnovou sobotu roku 2011 se tedy setkám s mladou krásnou ženou a jejím malým synkem. Radha je pravděpodobně první žena v České republice, která přivedla na svět své děťátko - člověka....lidskou bytost.... "lotosově" a nadále zde svou zkušenost šíří. Na našem setkání hovoří mimojiné o tom, že ji k tomuto způsobu porodu přivedlo vlastně její dítě, když jej naciťovala a nechala se vést svými pocity. V České republice však nikdo podobnou zkušenost v té době neměl a tak nezbývalo než se nenechat odradit a následovat svůj mateřský instinkt s podporou přeložených článků ze zahraničí. Kromě vlastní zkušenosti představila také homeopatika z placenty a prostřednictvím malých konstelací si mohli někteří účastníci odžít i svůj porod v porodnici a odstřižení pupeční šňůry potažmo nepřirozené odebrání placenty. Z konstelací bylo jasně vidět i cítit, že klasická situace v porodnici není ani pro jednoho účastníka příjemná( až na porodníka, který zastupuje pozici nepřirozené autority a nevhodné intervence). Při konstelačním přehrávání lotosového porodu ( kde již není postava porodníka) byli všichni účastní spokojení a místností se linula velmi silná energie, kterou jsme všichni vnímali.

Sama v sobě jsem při prožitkové konstelační části programu cítila veliký smutek a vybavil se mi smutek mého nejstaršího syna, když jsme zakopávali pod břízu placentu naší první dcerky domorodky. " A kde je ta moje? Tu jste někam vyhodili?" Tehdy mu bylo pět let a situaci jsme v rámci možností vyřešili tím, že si svou placentu namaloval. Požádala jsem ho, aby ji namaloval tak jak to bude sám chtít.....byla nádherně barevná....a potom jsme i tu jeho zakopali a zasadili nad ní léčivou břízu.....

Pozvolna jsem si uvědomila, proč jsem vždy téma "stříhání pupeční šňůry" nechávala na mém muži. Nechtěla jsem o něm nic vědět, nechtěla jsem "cítit".....kdybych totiž cítila, nestříhala bych....

Všechno má svůj čas. Když jsem přivedla na svět svého prvního syna, překvapila mne v porodnici porodní asistentka otázkou zda chci vidět placentu. Nechápala jsem v tu chvíli proč, nikdy před tím jsem právě placentě nevěnovala velikou pozornost, ale když mi tu možnost nabídla, vidět jsem chtěla. Při pohledu na ni jsem se vlastně styděla za ten kus "svého těla", který vypadal jak kus masa z řeznictví. Nebyla mi příjemná má placenta v rukách cizí osoby, nebylo mi příjemné, že ve skupince stojíme ( já ležím na porodním lůžku) nad čímsi, co ještě před chvílí bylo mou částí a hromadně " to" pozorujeme. Byla jsem tolik unavená po porodu, měla jsem tak velký pocit, že všechno šlo nějak "mimo mne"a celou situaci jsem nebyla vůbec schopná prožít. Radost z chlapečka se mísila s velikým vnitřním smutkem. Mojí niternou potřebou bylo mít celou scénu i s porodnicí co nejdříve za sebou. Můj partner byl tehdy velmi nadšený a při vzpomínce na tuto situaci měl vždy slzy v očích.

Téma placenta bylo zahaleno mlhou, která se trochu protrhla když už byly mému synovi dva roky."

Michel Odent o lotosovém porodu

"Musíme se znovu naučit, jaký může porod být, když jej neovlivňují žádné kulturní souvislosti. Potřebujeme nějakou základnu, od které bychom se neměli příliš vzdálit. Lotosový porod je právě takovou základnou."

"Všechny mýty a rituály, které zasahují do fyziologických procesů při porodu, ztrácejí v současnosti své evoluční výhody. Naším úkolem je znovu přijít na to, jaký může porod být, není-li narušován umělými zásahy zvenčí. Potřebujeme základnu, od které bychom se neměli příliš vzdálit. Podle mne je takovou základnou lotosový porod.Odhalit kořeny přirozeného porodu je možné dvěma navzájem se doplňujícími způsoby. Za prvé, pokusit se prozkoumat starodávné ženské vědomosti, které jsou navzdory tisíciletí existence civilizace stále mezi námi, v čemž mají Shivam Rachana a její přátelé z Mezinárodní školy duchovního porodního asistentství bohaté zkušenosti.Mezera mezi intuitivními vědomostmi některých žen a poznatky z biologických vědních oborů se neustále zužuje. Věřím, že to je důvodem k optimismu."