Potrat

Pro mnoho lidí je těžké smířit se se smrtí a přijmout ji jako běžnou součást života. Smrt blízkého člověka a zejména, jedná-li se o smrt vlastního dítěte, je těžkou ranou pro každého z nás.

Trochu jinak je společensky vnímaná smrt ještě nenarozeného dítěte (odborně nazývaného "plod"), která je poměrně často bagatelizována a někdy dokonce zesměšňována. Ženu, jakožto matku, to vždy hluboko zasáhne a tuto ztrátu, ať už jakkoli zapříčiněnou, si v sobě nese ukrytou po celý zbytek života, zvlášťe, pokud s ní nebylo zacházeno citlivě a s respektem.


Hned na záčatku je třeba rozlišovat mezi umělým přerušením těhotenství - interrupcí, který může být proveden buď ze zdravotních důvodů nebo z rozhodnutí samotné ženy (a jejího partnera). A nebo se jedná o spontánní (nebo také samovolný) potrat či tzv. zamlklé těhotenství. Podle toho, kdy potrat nastal, se jedná o potrat časný - v prvních 12 týdnech gravidity, a potrat pozdní, mezi 13. a 28. týdnem gravidity.

Interrupce

Interrupce (umělé přerušení těhotenství, umělý potrat nebo také latinsky abortus arteficialis) je záměrné ukončení těhotenství prostřednictvím chemické látky nebo chirurgického zákroku.

Umělé přerušení těhotenství je pro mnohé velmi těžká a bolestivá volba a stojí zde otázka i etického kodexu. Pravdou ovšem zůstává, že interrupce by měla být jednou z možností, protože např. ženy, které se staly cílem sexuálních delikventů mají právo rozhodovat, co se děje s jejich vlastním tělem.

Ať už jsme pro nebo proti umělému přerušení těhotenství, je třeba položit si otázky, které jsou nevyhnutelně komplexní a zahrnují:

  • propojení vědy a technologie,
  • propojení etiky a politiky,
  • morální volbu, která se týká životní úrovně minimálně dvou dalších osob,
  • těžké rozhodnutí ovlivňjící život,
  • lékařský zákrok,
  • občanské právo týkající se soukromí a věcí svědomí,
  • populační otázky s globálním dopadem,
  • a také otázky duchovní povahy.

Samovolný (spontánní) potrat

Právní definice potratu není od roku 2012 jednoznačná, pouze v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, se v § 82 odst. 2 určuje: "Plodem po potratu se rozumí plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek života a současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500g, a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdny. Biologickými zbytky potratu se především rozumí placenta a těhotenská sliznice."

Dle světových statistik prodělá každá čtvrtá žena samovolný potrat nebo prožije zamlklé těhotenství.

K potratům tedy dochází relativně často, nicméně v nejranějších stádiích těhotenství (několik prvních týdnů) často není potrat rozpoznán a žena jej pokládá za opožděnou menstruaci. Proto se odhady incidence potratů pohybují v rozpětí 10-50 % těhotenství.

Potrat (zejména časný) může proběhnout jednodobě, kde se potratí celé plodové vejce i s deciduou capsularis, nebo probíhá dvoudobě, kdy plodové vejce pukne, potratí se pouze plod sám nebo plod v amniovém obalu a zbytek plodového vejce je vypuzen druhotně.

Potrat ve třech dobách (po čtvrtém měsíci) probíhá jako porod s otevíráním hrdla, poté vypuzením plodu a nakonec vypuzením plodových obalů.

Zamlklé těhotenství

Zatímco při spontánním potratu plod z těla přirozeně odchází sám, u takzvaného zamlklého těhotenství plod z těla neodchází bezprostředně po jeho odumření, ale zůstává v děloze ještě nějaký čas. A buď poté odejde sám, nebo v některých případech Vás gynekolog pošle na tzv. revizi dělohy neboli kyretáž.

Proč dochází k potratům


Příčina může být na straně dítěte:

  • chromozomální porucha,
  • genetická porucha.

Nebo je příčina na straně matky:

  • anomálie dělohy,
  • interní onemocnění matky,
  • infekce matky,
  • úraz matky.

Příznaky a projevy potratu


Pokud se jedná o časný potrat:

  • bolesti (z děložních stahů)
  • krvácení (z míst, kde se plodové vejce odlučuje od deciduy)

Pozdní potrat se projevuje zejména těmito příznaky:

  • bolesti
  • odtok plodové vody
  • vypuzení plodu a plodových obalů

Komplikace samovolného potratu

Při samovolném potratu může dojít k řadě zdravotních komplikací, ty není radno podceňovat a pokud tyto komplikace nastanou, je nutné vyhledat okamžitou lékařskou pomoc.

Jedná se zejména o velmi silné krvácení a zvýšenou teplotu až horečku, která je známkou infekce, takový potrat je označován za febrilní. Infekce ještě před vypuzením plodového vejce postihuje i plodové obaly, po vypuzení plodového vejce děložní sliznici. Tyto infekce je nutno považovat za závažné, mohou přejít až v sepsi. Při horečnatém potratu musí být podávána antibiotika (antibiotika se širokým spektrem účinnosti) a děložní dutina vyprázdněna, na podbřišek se pokládá vak s ledem.

Jak většinou probíhá nemocniční potrat

Kateřina Juřenčáková na svých webových stránkách popisuje svou osobní zkušenost takto:

"Doktor byl příjemný, ujišťoval mě, že to nic být nemusí, že jen udělá ultrazvuk. Najednou se ale začal mračit. "Je mi líto" řekl. Vysvětlil mi, že se jedná se o tzv. zamlklé těhotenství. Vajíčko se přestalo vyvíjet a zbortilo se. Jsem v šoku. To jsem opravdu nečekala. "Proč se to stalo?" Ptám se. "Každá čtvrtá žena zažije spontánní potrat do 12. týdne. Nikdo neví, proč se tak děje. Ale nic to neznamená. Jsou ženy, které otěhotní a porodí i po prožití několika takových potratů." Lékař vypisuje lísteček. "Zítra pojedete do nemocnice na vyčištění dělohy." Do nemocnice?! Ptám se, zda není jiná možnost. Ale dozvím se, že, pokud nechci riskovat otravu krve a velké problémy, tak není. Celé moje tělo volá, že nemocnici ne! Ale nemám žádné informace a lékař přece ví, co dělá.

Druhý den odjíždím. Je to vše tak rychlé. Volám muži, co se stalo, ale z pracovních důvodů nestihne přijet. Domluvíme se, že to zvládnu a do nemocnice mě doveze bratr. Nějak mi to nedochází. Cítím se sama, potřebuji si popovídat. Mladá lékařka mě vyšetřuje, chci si jí postěžovat, že mě mrzí, co se stalo, ale setkám se jen s odtažitostí a arogancí. Rozumím, není čas na city. Naštěstí si ke mně při čekání na zákrok přisedne starší paní a při povídání se mi trochu zvedne nálada. Pak už mě jen čeká příprava, nemocniční "anděl", vylezení na "kozu" před asi pěti zdravotníky, pak už necítím nic! Po probuzení jsem zmatená, mluvím na lékaře, jako by to byl můj manžel. Asi se mi něco zdálo, omluvím se mu, ale dostane se mi jen odtažité odpovědi. Připadám si mimo. Je mi smutno, ale jako by se o těchto věcech nemluvilo. I po příjezdu domů, chybí slova. Zůstává jen prázdno."

Kateřina bohužel není jediná žena, která svůj nemocniční potrat prožívala takto. Slyšela jsem již spoustu žen vyprávět své smutné a bolestné příběhy, pokud se k tomu ovšem vůbec odvážily, a tyto zážitky se dají přirovnat téměř ke znásilnění - nemocničnímu znásilnění. Našemu porodnictví chybí úcta k ženě, projev lidskosti, empatie a projevení soustrasti nad ztrátou vytouženého dítěte.

Jak může proběhnout potrat přirozeně

Porodní asistentka Kristina Neubertová Zemánková popisuje svůj spontánní potrat bez pomoci lékařů takto:

"Vzpomínám na svůj vlastní potrat před několika lety. To jsem ještě zdaleka něvěděla tolik, co dnes a přesto přes obecně proklamované tvrzení, že potrat je životu nebezpečná záležitost, při které může žena zemřít, jsem se nevydala do porodnice a čekala až dítě vyjde ven samo. Měla jsem tzv. zamlklé těhotenství, miminku přestalo bít srdíčko. Bylo takhle v mém těle několik týdnů, než jsem to zjistila a já pak ještě přes dva týdny s vědomím že mám v břiše mrtvé dítě čekala až vyjde ven... A vyšlo. A bylo to intenzivní jako porod. Měla jsem kontrakce a krvácela jsem jako při silné menstruaci a pak jsem měla pocit nutkání na tlačeni a pak jsem porodila ten malý kousíček tkání, který byl mým mrtvým miminkem. A byla jsem v euforii. Páni, moje tělo to zvládlo, jsem úžasná. Porodila jsem úplně sama. Nic jsem o tom nevěděla, nikdy jsem se o tom ve škole neučila, všechny ženy, které potratí se dnes posílají na výškrab dělohy. Ale tělo si s tím umí naprosto hladce poradit samo... Ano bolelo to, ano plakala jsem a měla vztek, že těhotenství nevyšlo a zároveň jsem měla obrovskou pokoru před tím, že vše se děje tak, jak má, že se nemusím o nic starat, že to běží samo bez ohledu na mou vůli..."

Rozdíl mezi lékařským a přirozeným potratem


Co může způsobit revize dělohy, tzv. kyretáž:

  • po chirurgickém potratu zůstává 10-15% žen neplodných,
  • po chirurgickém potratu byste 3-6 měsíců neměla otěhotnět, aby se děloha po zákroku zahojila,
  • po chirurgickém potratu se zvyšuje riziko problémů s placentou v dalším těhotenství,
  • se zážitkem z chirurgického potratu a ze ztráty dítěte se mnohdy žena nevyrovná za celý život.

Po přirozeném potratu:

  • přirozený potrat je mnohem bezpečnější a šetrnější a to jak fyzicky tak psychicky,
  • po spontánní přirozeném potratu děloha není poraněná,
  • miminko odejde v jeho čase, v čase kdy je děloha i žena připravená,
  • pracují všechny porodní hormony, které tělo pro tuto situaci potřebuje.

Rozlučte se se svým miminkem

Každému člověku, kterému zemřel milovaný blízký, pomůže vědomé rozloučení. To platí také pro rodiče dětí, i těch prenatálních, ať už děti byly jakkoliv malinké. Obřad rozloučení má z psychologického hlediska uzdravující moc.

Pokud je to možné, je pro rodiče dobré, aby si své děťátko při rozloučení mohli také pochovat, tak dlouho, jak potřebují a chtějí. Pokud už to z nějakého důvodu není možné, pak doporučuji provést alespoň samotný obřad rozloučení a pohřeb s něčím, co tělíčko miminka bude symbolizovat. Můžete si doma udělat malý oltářek, zapálit svíčku, dát si tam něco, co Vám bude miminko připomínat. Nebraňte se slzám, prožijte si smutek a až budete sami připravení, pusťte své děťátko - můžete jej symbolicky pohřbít nebo pustit jako nafukovací balonek...

Podpora při ztrátě miminka

Pokud si tyto řádky čtete, protože už tušíte smutnou událost, dovolte si být smutná. Jen vy sama víte, kolik lásky a naděje jste vložila nebo vkládáte do probíhajícího těhotenství. Jestli se potřebujete poradit, uklidnit, zvažujete kyretáž nebo si s něčím nevíte rady, obraťte se na blízkou dulu nebo porodní asistentku a vše s ní v klidu proberte.

Velmi citlivě se tomuto tématu věnuje Lenka na webu Ztráta miminka.

Další žena, která si prošla podobnou zkušeností, je psycholožka Lucie Lebdušková. Rozhodla se, že bude podporovat ženy, které také prožily ztrátu miminka během těhotenství a vytvořila krásný projekt Čekala jsem miminko, ale..., v jehož rámci nabízí kromě knihy příběhů i tříměsíční psychoterapeutický program. Luciino osobní vyprávění o projektu si můžete poslechnout na tomto videu:

Podporu po samovolném potratu nebo při zamlklém těhotenství najdete i na stránkách www.prazdnakolebka.cz nebo www.ditevsrdci.cz.

Doporučení

Již před lety jsem viděla opravdu silný dokument ČT - Nejtěžší volba, ve kterém se 4 ženy rozhodovaly, zda podstoupí interrupci či nikoliv i za cenu toho, že vědí, že se jim narodí mrtvé dítě. Opravdu je důležité vidět tyto věci ze všech stran.

Závěrem

Pokud si přejete vytvořit podmínky pro co nejlepší zahnízdění a prospívání pro Vaše děťátko, nelpěte na něm úzkostlivě, ale vítejte jej ve Vašem životě a připravte mu hlavně pocit klidu, pohody a bezpečí. Eliminujte všechny stresory včetně velkých obav o to, abyste nepotratila. Pokud potřebujete své obavy s někým probrat, můžete se obrátit např. na soukromou porodní asistentku nebo dulu.

Všem ženám přeji možnost svobodné volby v této nelehké situaci. Zvolte si, zda chcete skutečně prožít odchod svého miminka a mít možnost důstojně se s ním rozloučit a nebo vše prospat a probudit se až bude po všem. Nebojte se získat dostatek informací, vyhledejte podporu pro tento těžký okamžik a dovolte si projevit všechny své pocity. Je to pouze Vaše zodpovědnost, Vaše tělo, Váš život a budou to Vaše vzpomínky a jen Vy máte právo o tom rozhodovat.