Prenatální komunikace

Naštěstí jsou pryč doby, kdy se lidé a především lékaři domnívali, že dítě (tedy plod) je v děloze a ještě i po narození bez citu a bez rozumu. Novorozeným miminkům byly prováděny hrozné věci, např. operace bez anestezie, mnohým chlapcům byly prováděny obřízky, apod. Z této doby bohužel ještě v mnohým porodnicích přežívá zvyk okamžitého přestřižení pupečníku bez dotepání, oddělování miminka od matky a místo na matčinu hruď bývá odnešeno na vyhřívací lůžko.


Kdy začít komunikovat s miminkem

Maminky vždy hluboko uvnitř věděly a podvědomě cítily, že mají reagovat na své nenarozené miminko již od první chvíle, co o něm vědí, a že miminko jim jejich reakci opětuje. Většinou však tato vzájemná komunikace probíhala tajně, někde v soukromí.

Vašemu miminku začíná bít srdíčko kolem 5. týdne od početí, již od 8. týdne těhotenství začíná být miminko citlivé na dotek, mezi 10. - 12. týdnem se začíná Vaše miminko protahovat a různě procvičovat všechny svoje svaly, jeho chuť začíná fungovat kolem 14. týdne od početí a sluch zhruba od 20. týdne těhotenství. Tento malý tvoreček se již takhle brzy stává plnohodnostným človíčkem, tak proč s ním tedy stejně tak nejednat?


Co je prenatální komunikace

Prenatální komunikace znamená navazování kontaktu s nenarozeným dítětem. Dítě již v děloze dobře vnímá veškeré prožívání své matky. Milující prostředí v matčině lůně vytváří předpoklady k budování vzájemné důvěry, otevřenosti, vstřícnosti a sebedůvěry miminka po narození. Vnímaví rodiče, kteří projevují svou náklonnost a lásku k dětem v prenatálním a postnatálním období, mají fyzicky uvolněnější děti s nižší hladinou stresových hormonů. Děti takových rodičů jsou sociálně obratnější a dosahují lepších výsledků ve škole, obzvlášť v matematice a ve čtení.


Naopak nehostinné prostředí je příčinou budoucí nedůvěry, podezřívavosti a těžšího navazování kontaktů v postnatálním období. Zejména extrémní forma stresu vyvolaná např. hladověním matky, smrtí otce dítěte, narozením během války může u dětí predisponovat častější výskyt schizofrenie či sebedestrukčního chování v adolescenci. Mírnější forma stresu má za následek častější výskyt průjmů, poruchy žaludečně-střevní motility v postnatálním období, neklid a mrzutost dětí, jakož i poruchu chování a neurologické dysfunkce. Je nutné podotknout, že stavy dlouhodobé úzkosti u matky ovlivňují nejen těhotenství, ale i průběh porodu, který je potom zdlouhavější a komplikovanější na rozdíl od žen, které byly vyrovnané a radostně očekávající narození svého dítěte.


Zásady prenatální komunikace


  • berte nenarozené dítě jako součást své osoby,
  • prožívejte s ním jednotlivé dny, události,
  • rozvíjejte "vnitřní" komunikaci s dítětem (povídání si s ním "v duchu" o jednotlivých radostech, přáních, zklamáních),
  • věnujte čas i hlasité komunikaci s dítětem - matka nebo i otec mohou dítěti povídat o tom, jak se na něj těší, co pro něj všechno připravují, co prožívají, jaké mají radosti nebo starosti v práci, co jim přináší nebo nepřináší uspokojení.


Výhody prenatální komunikace:


  • vytváří důvěru rodičů ve vlastní rodičovské schopnosti,
  • podporuje vztahy,
  • poskytuje dítěti pocit, že je na svět vítané,
  • poskytuje podněty pro lepší duševní a tělesný vývoj,
  • poskytuje posilu, když dítě reaguje na podněty a laskání zvenku, posilňuje tím rodiče v jejich úsilí, a naopak,
  • zvyšuje citlivost reakce rodičů na potřeby dítěte ještě před narozením.


Druhy prenatální komunikace


Fyziologický způsob komunikace

Hlavní úlohu zde sehrává krev, která prochází placentou. V ní mohou být různé látky, jako např. adrenalin, které putují z mateřského organismu do organismu plodu a ovlivňují jej.


Dítě vnímá zvuky vytvářené tělem matky s intenzitou kolem 60 dB:

  • zvuk placenty
  • tlukot matčina srdce
  • kručení v žaludku
  • pohyby ve střevech
  • hlas matky a otce
  • zpívání, rytmus hudby


Smyslová komunikace

Dítě reaguje na některé smyslové podněty, např. masírování břicha, změnu polohy nebo různé zvuky z vnějšího prostředí.

Zvuky z vnějšího prostředí s intenzitou 20-30 dB, na něž dítě reaguje motorickými projevy, zpomalováním a zrychlováním frekvence srdce, pohyby.

Komunikace dotykem (haptonomie) mezi matkou a jejím ještě nenarozeným dítětem vytváří předpoklady nejen pro vznik vazby ještě uvnitř dělohy, ale přispívá k harmonickému rozvoji nervové soustavy dítěte a udržení rovnováhy jeho fyzického, intelektového a citového života. Kontakt dotykem je nejviditelnější způsob, jakým projevujeme svému dítěti bezpodmínečnou lásku.
První reakce dítěte na dotykové podněty a změnu polohy zaznamenáváme už mezi 7. a 8. týdnem těhotenství. Pro vývoj dítěte je důležité, aby mu rodiče poskytli dostatek stimulů, komunikace a dali mu pocit, že je milované. Matka cítí a vnímá pohyby dítěte navenek i ve svém nitru. Haptonomický proces mezi matkou a dítětem se popisuje jako vlna přicházejících dotyků od matky k dítěti (formou pohlazení, jemného klepání...), vyvolávající pohyby dítěte. Dítě reaguje na stimul matčiných rukou vlastním pohybem. Efektu je možno dosáhnout tehdy, když se celý proces opakuje každý den, optimálně ve stejném čase a zohledňuje se spánkový rytmus dítěte. Spí-li hluboce, jsou jeho odpovědi pomalé.


Emocionální a racionální postoj matky k dítěti

Jeho význam spočívá v tom, že matka soustředí svoji pozornost na dítě, prožívá určitým způsobem jeho existenci. U nechtěných dětí dochází častěji k potratu než u dětí chtěných. Všechny nastávající matky si na své dítě každou chvíli láskyplně pomyslí nebo zamyšleně hladí své břicho. Kromě toho všechny těhotné ženy se svým dítětem také mluví - v duchu nebo nahlas. Co z toho dítě vnímá, na tom se odborníci zatím neshodli. Ale je třeba vycházet z toho, že se všechny citové zážitky matky přenášejí na dítě. To však nejsou jediné informace, které dítě ze svého okolí vnímá, protože v matčině těle se rozvíjejí jeho smysly.


Jak komunikovat s nenarozeným dítětem


Mluvte se svým miminkem

Za nejdůležitější pro zdravý vývoj dítěte někteří vědci pokládají vnímání hlasu a pulsu matky. Dítě nejraději poslouchá matčin hlas. Dokáže rozeznat, zda matka právě mluví s ním, nebo s někým jiným. Při přímém oslovení projeví radost nebo se nechá uklidnit, když se předtím vylekalo (při hlasitých, neočekávaných zvucích). Řeč matky vnímá miminko intenzivněji než řeč jiných nebo dostává i souběžnou  a emocionální informaci o prožívání hovořeného slova.

Povídejte svému miminku pohádky nebo nějaké příbehy, důležitější než to, co říkáme, je, jakým tónem na něj mluvíme. Mluvte na něj proto klidně, něžně a láskyplně. Pokud již pro něj máte vymyšlené jméno, oslovujte ho jím.

Zpívejte mu

Z generace na generaci se traduje, aby těhotné ženy svým nenarozeným dětem zpívaly příjemné melodie.

Znějící hlas vytváří vibrace, které se díky vodě velice rychle šíří celým tělem. Takto se buňky organismu dokážou pomocí hlasu "vyladit" na určitou vibraci. Připustíme-li, že naše myšlenky jsou též jistou formou vibrací, jen mnohem jemnější než zvuk, pak se nabízí snadné vysvětlení komunikace mezi matkou a dítětem. Matka svými myšlenkami i psychickým rozpoložením komunikuje s dítětem v plodové vodě a dítě na tyto impulzy citlivě reaguje a odpovídá.

Děti, se kterými již v prenatálním období matka komunikovala zpěvem, bývají méně plačtivé a velmi brzy se u nich ukáže talent a kreativita. Matka tím přispěje i k bezproblémovějšímu porodu a lepšímu zdravotnímu stavu. Výzkumy dokázaly, že písně, které matka zpívala během těhotenství, dítě preferuje i po narození. Zpěv je vyšší kategorií citových vyjádření.

Pouštějte mu uklidňující hudbu

Lékaři doporučují pouštět melodickou hudbu klidného charakteru a přiměřené hlasitosti. Hudba s frekvencí více než 90 dB, emoční těžkosti matky během těhotenství a hlučné prostředí mohou dítěti způsobit poruchy sluchu. Vlivem působení nadměrných zvukových podnětů na dítě může dojít k předčasnému porodu, u dětí se projevuje hyperaktivita a větší nervozita po narození. Vědci tvrdí, že velikáni hudebního světa, jako je Bach, Mozart, Vivaldi, gregoriánský chorál, ale i ukolébavky dokážou nenarozené dítě uklidnit a dosáhnout tak hudební relaxace, protože tato hudba je rytmická, pravidelná, zvukově křehká a harmonicky vyvážená. Tento druh hudby u dítěte také rozvíjí empatii a hudební talent, zatímco například hlasitá rocková hudba přivede dítě do úzkostných stavů. Prudké změny rytmu při rockové či metalové hudbě neprospívají správnému biologickému vývoji dítěte - působí disharmonicky a dezorientují, což se projevuje v poruchách koncentrace, v psychomotorickém neklidu, v poruchách koordinace v oblasti jemné a hrubé motoriky, v poruše sociálního kontaktu a verbální komunikace. Hudební stimulace v prenatálním období ovlivňuje nejen reorganizaci neuronové a synaptické sítě v mozku, ale i sluch, který se nejvíce podílí na prenatální stimulaci.

Pravidelně se hýbejte nebo tančete

Současně se sluchem se v uchu dítěte rozvíjí i ústrojí pro rovnováhu. Okolo 22. týdne se dítě umí v břiše orientovat a odhadnout, kterým směrem vedou jeho pohyby. Prostřednictvím rovnovážného ústrojí přichází do mozku mnoho informací. Pohyb, který rozvíjí rovnováhu, proto podporuje také duševní schopnosti. Nenarozené dítě má i vnitřní rovnováhu, která ho chrání před přetížením zvenku. Když jde matka na procházku, houpá se v houpacím křesle nebo se směje, procvičuje si dítě smysl pro rovnováhu. Odborníci tvrdí, že tyto pohyby u něho zvyšují inteligenci.

Prostřednictvím tanečních pohybů vycházejících z pánve, kterou můžeme vnímat jako kolébku miminka, dochází k uvolnění nejen na fyzické, ale i na psychické úrovni. Jemným způsobem se tak postupně odstraňují překážky, které by mohly případně bránit přirozenému porodu.

Dotýkejte se svého bříška, kreslete na něj

Miminko cítí, že se bříška dotýkáte. Pokud se bříška nebudete dotýkat silně a příliš často, nemusíte se bát, že by jste si podráždila dělohu. Jde o to, jemně si pohladit bříško a dát tak najevo miminku, že ho máte ráda, že na něj myslíte. Stejně tak si můžete na své bříško namalovat i něco krásného, podle toho, jak to cítíte. Malovat můžete např. prstovými barvami nebo hennou. Miminko v bříšku to sice neuvidí, ale bude cítit krásu a dobrý pocit, který z toho máte, to že ho milujete a myslíte při tom jen na něho.

Vyzkoušejte automatickou kresbu

Jedná se o formou volné hry s tužkami. Jde o cestu alternativní terapie, poznání sebe i ještě nenarozeného dítěte, která má harmonizující účinek pro ženu i děťátko. Propojení barev a tvarů přináší propojení racionální a emocionální složky osobnosti malujícího bez ohledu na jeho tvůrčí schopnosti.

Automatickou kresbu používáme pravděpodobně všichni. Znáte takové to bezmyšlenkovité čmárání při telefoním hovoru, nebo přemýšlení, kdy nijak vědomě svoji kresbu neovlivňujete? Jde o grafické vyjádření vnitřních prožitků či pocitů. Mozek pracuje ve zpomaleném rytmu, v tzv. alfa pásmu. V tomto stavu se harmonizuje rovnováha pravé a levé hemisféry, což má za následek mimo jiné i navození samoléčebných procesů v těle. Zdaleka nejde o žádné šarlatánství.

Naprosto běžně se lidé ze svých vnitřních pochodů vypisují - kresba je vlastně obdobou, která umožňuje proniknutí do více oblastí sebe samého.

S komunikací prostřednictvím kresby můžete začít v samém začátku těhotenství a provádět ho celou dobu až do času porodu. Záleží na typu kresby a tématu, které si zvolíte.Chcete-li vy sama děťátku něco sdělit, zakreslit si jeho polohu, či se potřebujete vykreslit z nějakého smutku či rozladění.

Jak postupovat: Můžete si např. zapálit svíčky, dát uvolňující olejíček do aromalampy, nebo si pustit relaxační hudbu a pohodlně se usadit na své oblíbené místo. V začátcích je dobré si zajistit, aby vás při tvorbě nikdo nerušil. Budete potřebovat barevné pastely, tužky, nebo olejové barvy. Rozložte si je před sebou. Nejprve se zklidněte, zavřete oči a pomocí hlubokého dýchání se zkoncentrujte. Ujasněte si, na jaké téma budete kresbu provádět. Můžete se děťátka ptát na cokoliv nebo naopak ono má pro vás nějaké zprávy. V tomto rozhovoru můžete nejen slyšet slova a cítit pocity, ale při zakreslování na papír vidět i obrazy. Chcete vědět jak se vaše miminko cítí? Vizualizujte si jej, přivítejte se s ním a začněte s kresbou. Prohlížejte si barvy a použijte pastelku, která vás první přitáhne jako magnet. Položte ruku s tužkou na papír a počkejte, až pocítíte mírný tlak v prstech a tužka vám začne tvořit první linii. Loket ponechte nad podložkou a nesnažte se ruku vést vědomě. Zkuste jí dovolit, aby se sama projevila. Soustřeďte se na to, že chcete kreslit jenom na papír, protože se někdy stává, že vás tužka vede mimo něj. Zůstaňte v klidu a vyčkejte, až se kreslení samo zastaví. Potom může následovat výměna barvy a kresba bude pokračovat. Jakmile poznáte, že už se žádná barva tzv. nehlásí, považujte kresbu za ukončenou. Během procesu uvolňování ruky nezasahujte různými přáními a otázkami do pohybu ruky. V této chvíli jen fixujte skutečnost, že vám kresba funguje.


Zapojte i tatínka

Každý otec prožívá období těhotenství vlastním způsobem. Určuje míru stability rodiny a poskytujematce a dítěti oporu a podporu, dává ženě pocit jistoty, bezpečí a ochrany při společném očekávání dítěte. Jeho vlastní vnitřní přístup k dítěti působí na celkovou povahu vztahu mezi rodiči a dítětem. Muž se tedy podílí na nitroděložním vývoji dítěte, a to nejen svými geny. Samozřejmě, pokud se matka nachází v životní situaci, která jí neumožňuje mít oporu v otci dítěte, hledá ji u jiného blízkého člověka.


Závěrem

Vazba, která se rozvíjí mezi matkou a dítětem po narození, je pokračováním vztahu, který byl vytvořen v prenatálním období. V čase, kdy se dítě narodí, má postoj matky k dítěti charakteristické rysy. Způsob, jakým matka dítě přijme, je v mnoha směrech dán již průběhem těhotenství.